Mezi nebem a zemí
První dva příběhy, jsou od kamaráda Petra, který mi sám sepsal článek, za což mu moc děkuji. A tímto mu chci udělat i menší reklamu, jelikož točí na YouTube hodně zajímavá videa, tak bych byla ráda kdyby jste si našli na YouTube kanál SwiX.
Takže paranormální jevy. Abych byl upřímný motám se kolem nich celý život. Skoro bych řekl až denně. Celkově má rodina má několik krátkých příběhů o tomhle tématu. Dnes tu některé z nich zmíním. Asi by bylo nejlepší začít asi s jednou nejstarších, kterou mi mamka hodně vyprávěla. Udála se za dob, kdy mé matce bylo okolo 15 let. Jednoho dne v celé ulici vypadl proud. Celou ulic pohltila tma s ukrutným větrem. Lampy, které ještě před pár minutami přinášely světlo na chodník nyní neměli žádné využití. Zdáli se naprosto mrtvé a nepotřebné. Moje babička je pro každou srandu a ráda dělá něco nečekaného. A tak když zapálili svíčky, aby viděli alespoň na krok řekla : „Pojďme vyvolávat duchy!“ Moje mamka byla všemi deseti proti. Tohle se jí naprosto nelíbilo, ale jelikož šli všichni ostatní tak se přidala. Sedli si do kruhu a chytili se za ruce. Všude zavládl strach co se bude dít. Bude se vůbec něco dít ? není tohle jen stará povídačka ? Všichni zavřeli oči. Mojí babičce umřeli rodiče velice brzo. Už za mladých let se musela postarat o celou rodinu. „Vyvolávám tě ! Vyvolávám tě duchu mé maminky a tatínka.“ Řekla a napětí stoupalo. Nic se nedělo. „Pokud tu jsi dokaž nám to!“ náhle zavládl mráz. Zima jako kdyby byli všude otevřené okna. „Pokud jsi zde. Dokaž to !“ Hned po tom co tohle babička dořekla rozsvítilo se. Světlo opět zavládlo nad tmou a už bylo vidět dále než na krok. Zda-li to byl duch maminky či tatínka se asi nikdy na sto procent nedozvíme, ale něco na tom bude.
Já sám jsem se několikrát podíval samotné smrti do oči. Například minulí rok když jsem byl na pracovní brigádě. Vypomáhal jsme tehdy kopat bazén. Dny byli útrapné a zdlouhavé. Tento den byla větší zima jak ostatní dny. Bazén byl vykopán a já nosil kolečka s betonem na zalití. Kolečka byli vážně těžká a stará, takže manipulace s nimi byla velmi náročná. Na po stranách bazénu byli navrtány dlouhé ocelové tyče na zpevnění. Byl tam jeden úsek který jsem měl přejet abych se dostal k cíli. Hned vedle bazénu byla další asi dva metry hluboký díra na nádrž. Místo mezi bazénem a dírou bylo asi 40 centimetrů. Velmi těžce se tudy projíždělo. Když jsem byl v tomto úseku, ztratil jsem balanc. Měl jsem na výběr. Upustit kolečka s padnout buď na levou stranu, kde byla díra na nádrž nebo na pravou stranu, kde byl bazén s menší hloubkou, ale po stranách měl ocelové tyče, na které kdybych spadl jsem na místě mrtvý. Cele se to událo ve zlomku sekundy. Do teď nechápu co přesně se stalo. Každopádně jsme začal padat směrem k bazénu. Nutno zdůraznit že tyče byli od sebe asi deset centimetrů. Kolečka se převrátila na stranu a beton začal vytékat do díry s bazénem, což nijak extra nevadilo. Ovšem já padal na tyče. Víte jak se říká že Vám před očima proběhne celý život ? Leda hovno. V ten moment jsem absolutně nevěděl co dělat. Já se přibližoval k tyčím, asi mám nahoře nějaké anděla a nebo dole někoho, kdo si mě tu ještě drží. Každopádně jsem nějakým stylem proklouzl mezi tyčemi a dopadl za ně. Už ani nevím přesně jak vypadal pád. Vím jen to že jsem byl naprosto v šoku. Tohle bude zatím vše. Děkuji že jste věnovali pozornost mému článku.
